e. MAG (CO₂) svar

Metalografická analýza

Obr. 9-25: MAG (CO2) svar - zvětšení: cca 40x, lupa

Obr. 9-26: MAG (CO2) svar - zvětšení: 50x, leptáno

Obr. 9-27: MAG (CO2) svar - zvětšení: 250x, přechod: tepelně ovlivněná oblast-svarový kov

Obr. 9-28: MAG (CO2) svar - zvětšení: 100x, přechod do oblasti se zjemněným zrnem

Měření tvrodsti

Graf 9-14: MAG (CO2) svar - mikrotvrdost linie č. 1

Graf 9-15: MAG (CO2) svar - mikrotvrdost linie č. 2

Graf 9-16: MAG (CO2) svar - mikrotvrdost linie č. 3

Tahová zkouška

Graf 9-17: Tahová zkouška - MAG (CO2) svar

Obr. 9-29: MAG (CO2) svar - roztržení vzorku v základním materiálu

Již z makroskopického pohledu byl patrný nedostatek a sice v protavení jednoho z plechů. Zapříčinilo to zřejmě dlouhé lokální tepelné působení svářeče, který tento vzorek zhotovil (obr. 9-25).

Lze tedy konstatovat, že tepelné ovlivnění základního materiálu je mnohem větší než u laserového svaru a tepelně ovlivněná oblast je zde rovněž mnohem širší.

Z mikroskopického hlediska je spoj kompaktní a bez vnitřních necelistvostí. Detailnější dokumentace mikrostruktury tepelně ovlivněné oblasti a svarového kovu je na obr. 9-27. Patrné je zjemnění zrna plechu v tepelně ovlivněné oblasti.

Měření tvrdosti bylo provedeno celkem ve třech liniích. První linie vedla kolmo na radius plechu přes celou oblast svarového kovu až k tepelně ovlivněné oblasti druhého plechu na protilehlé straně spoje. Z naměřených hodnot mikrovtrdostí HV1 na této linii je možné sledovat navýšení tvrdosti svarového kovu oproti tvrdostem v tepelně ovlivněných oblastech základního materiálu plechů po obou stranách (graf 9-16). Na liniích 2 a 3 byl podél zkoumaného plechu zaznamenán gradient HV1 ke středu jeho radiusu (jímž vedla první linie) viz grafy 9-15 a 9-16. Rozdíl tvrdosti v oblasti základního materiálu a tepelně ovlivněné oblasti je však minimální a nepojímá velkého významu.

Při pevnostní zkoušce tahem došlo opět k lomu v základním materiálu při hodnotě cca 280 MPa viz. graf 9-17. Pevnosti spoje a přídavného materiálu tedy převyšují tuto hodnotu.

Nepřípustné je především nebezpečí protavení plechu, které bylo způsobeno nevhodnou manuální technikou svařování. Proto je nutné při těchto technologiích omezit ruční práci na nevyhnutelné případy (repase). Nikdo však nemůže zaručit, že například vadou v materiálu plechu nedojde k protavení i při automatickém svařování. S určitostí lze však konstatovat, že v porovnání s laserovým svařováním dochází u CO₂ svařování k nadměrným tepelným ovlivněním základního materiálu plechů.